Tomb Raider

fyzBřezen 15, 2019Vidění 547

Laru Croft asi netřeba výrazněji představovat. I dnes se pochopitelně najdou mnozí, kterým jméno této neohrožené archeoložky a vykrádačky hrobek nebude hodně mluvit, tato videoherní ikona však už dávno přerostla sféru, ve které začínala. Podařilo se nové filmové verzi zlomit prokletí herních adaptací?

Vzpomínáte si ještě na první dva pokusy s Angelinou Jolie v hlavně roli? I když v globálu nenamútili hodně vody a kritika na nich nenechala suchou nit, první z nich dodnes patří mezi nejúspěšnější videoherní snímky historie. K druhému z této dvojice se to však už nedá tvrdit a výsledkem tohoto neúspěchu, který studio Paramount Pictures nesmyslně svádělo na tehdejší průměrně přijat Tomb Raider: The Angel of Darkness, byl patnáctiletý hiatus. Nejnovější film tentokrát přímo vychází z událostí stejnojmenné hry z roku 2013 a vrací se k úplným Larin začátkem.

Rovně tedy zapomeňte na sebevědomou hrdinku, jaký znáte z minulosti. Nová, a mladší, Lara ani zdaleka nepřipomíná modelku z módního magazínu a více staví na kombinaci přirozené ženskosti a zarputilosti. Místo cestování po světě a objevování hrobek snaží žít běžný život v Londýně a ze zásady odmítá převzít společnost svého otce, který před sedmi lety záhadně zmizel. Podpisem by si sice přišla na slušný majetek, ale současně by oficiálně potvrdila jeho úmrtí, na což stále není připravena. Když se jí však podaří odhalit překvapivé informace o jeho životě, rozhodne se vydat po jeho stopách. Ty vedou až na nezmapovaný ostrov Yamatai, místo posledního odpočinku japonské královny Himiko, která údajně vládla mocí nad životem a smrtí. Kde končí mýtus a kde začíná realita?

I když se nový Tomb Raider nedá považovat za jednoznačnou výhru, jeho tvůrci se tentokrát vybrali správným směrem. Vzhledem k nevýrazné marketingové kampani je vcelku překvapením, že veřejnosti nepříliš známý norský tvůrce Roar Uthaug uspěl tam, kde neobstáli jména jako Simon West či Jan de Bont. Pro Čtyřiačtyřicetiletý režiséra přitom jde o první hollywoodský blockbuster, ale přistupuje k němu nečekaně svědomitě. Například iv akci, která je sestříhaná přehledně av některých momentech dokáže být i patřičně napínavá. Z tohoto pohledu představuje pomyslný vrchol pasáž ve vraku letadla, ačkoli je trochu smutné, že i přesto působí její videoherní ekvivalent mnohem spektakulárnejšie. Běžného diváka to přitom vůbec nemusí trápit,

Uthaug každopádně zvládá i budování atmosféry, či práci s charaktery. Zápletka sice neohromí a není nouze o tradiční žánrové klišé, ale je pozitivní, že se vyhýbá nesmyslným dějovým kolotočem a svou osmdesátkové přímočarostí je vlastně až sympatická. Motivace jednotlivých postav dávají v rámci hollywoodského mainstreamu smysl a ústřední vztah otce a dcery nabízí už jen prostřednictvím flashbacků až nečekaně funkční emoce. Pozoruhodně je vyřešena i mytologie kolem královy Himiko, kde se filmoví tvůrci rozhodli vydat trochu jinou cestou. Tento odklon je přitom vcelku originální, i když je sporné, zda si jím scénáristé trochu nekomplikují případné pokračování, na které závěr vyloženě odkazuje. Je však pravda, že jejich civilnější přístup vnáší do závěru příjemné osvěžení, čímž plní svou prvořadou roli.

Vyčíst by se naopak dal zkratkovitě úvod na ostrově as ním související poměrně poměrně rychlý přerod ústřední postavy. Scénář si přitom dává dostatek času na to, aby začátkem v Londýně a také následnou anabáze v Hongkongu dostatečně nastínil ústřední postavu a její limity, ovšem po příchodu na Yamatai následuje menší zlom. Je však třeba přiznat, že ani pak z ní nedělá vyloženě nepřemožitelnou hrdinku a relativně smysluplně pracuje s ženským aspektem. A kromě toho … krabička dobrodružného filmu je i navzdory menším problémem naplňována dostatečně zručně, což ocení hlavně skalní příznivci tohoto žánru. Sympatická je i práce s herními odkazy, které až na závěrečný fanservis neruší a svou přítomností spíše posouvají děj.

Na to aby mohl nový Tomb Raider nabízet skutečnou revoluci, je až příliš staromilské zážitkem bez výraznějších ambicí. Tu přitom ani nemohl dodat, protože jde o boj s větrnými mlýny, který nelze vyhrát. A bude to, pravděpodobně, platit, dokud filmoví producenti nepochopí, že je zbytečné konkurovat hrám s dechberoucím filmovým vizuálem, zda stavět výhradně na síle značky. V rámci nedostatkového dobrodružného žánru však jde o přírůstek, který si zaslouží palec nahoru a bezesporu jedna z nejlepších videoherních adaptací. Už jen přesvědčivější, av rámci možností, dobře hrající Alicií Vikander, zda zdařilou technickou stránkou, kde je vše na svém místě, bez problémů předčí původní dva filmy. A pokud někdo tvrdí opak, zřejmě jejich už dlouho neviděl.

Categories