Dunkirk

fyzDuben 25, 2019Vidění 658

Christopher Nolan patří mezi největší režisérské hvězdy. Jeho filmy byly dosud zárukou kvality, dobré návštěvnosti v kinech, a tak mohl být spokojený jako divák, tak i Warner Bros. Pictures, kterým Nolan vydělává hezké peníze. I díky tomu, jak se filmem od Nolana daří, studio se nebálo při Dunkirku zariskovat a poskytlo talentovanému tvůrci rozpočet, který při válečných filmech není až tak běžný. Obzvlášť pokud je tématem méně známý vojenský střet, navíc orientovaný především na britské publikum. Po předešlých filmech, kde měl Nolan, co se tématu týká volné ruce, musel tentokrát respektovat předlohu. Dokázal se s tím režisér poprat se ctí, nebo poprvé šlápl vedle?

Dunkirk je film, který může mnoho diváků zklamat. Nenabízí totiž klasickou dějovou výstavbu, neuvede vás do situace a asi přibližně po minutě nastartuje své otáčky na maximum. V úvodu sledujeme skupinku vojáků procházející se po městě. Vše vypadá být jakžtakž v pořádku, až na varovné letáky poletující kolem. Následně přijde první výstřel, který odstartuje válečné peklo. To divák navíc později sleduje z více pohledů. Válečné šílenství je syrové, bez lítosti, no tak intenzivně, že divákovi dovolí vydechnout si až v samotném závěru. V tomto směru nelze mít výhrady.

Pokud však někdo bude očekávat film podobný klasice typu Zachraňte vojína Ryana, ten pravděpodobně bude z kina odcházet nemile překvapen. Sice zde sledujeme jakousi skupinku hlavních postav, vyloženě hlavní postavou nelze nazvat nikoho. Máme tu vojáků, ale jejich příběh nám vyprávěn není. Není totiž důležité co bylo, ale to, co bude. Možná to zní hloupě, ale každá jedna postava může posloužit jako maso do válečného mlýnku. V tomto směru šlo alespoň pro mě o příjemnou změnu oproti zavedené šabloně, která téměř vždy postaví hlavního hrdinu do role “toho nesmrtelného” a ztrácí se tím moment napětí. Jediná postava, se kterou jsem se já jako divák dokázal trochu “sblížit” je pilot Farrier s tváří Toma Hardyho. Budete mu fandit a věřit, že ochrání své kolegy na zemi, a přitom to snad nějak přežije.

Síla Dunkirku se totiž nachází na zcela jiných frontách. Film se snaží zobrazit válečnou beznaděj, útrapy, snahu o přežít, a to se mu daří na jednotku. Díky preciznosti, kterou si Nolan zkrátka nedokáže odpustit, skvělému zvuku podporujícímu každou scénu, výborné kameře, dobové věrnosti a těžko popsatelný intenzitě tento počin tak dobře funguje. Je zbavený zbytečného patosu, omáčky kolem, různých romantických odboček a soustředí se na jediné, a to zobrazení beznaděje, kdy téměř půl milionu vojáků toužilo po záchraně. Všichni přitom byli na nekryté pláži, kde s nimi bylo možné udělat krátký proces. Dorazí letecké jednotky? Budou nás ostřelovat z vody? Prorazí německé jednotky na pláž s tankovým praporem? Všechno je možné a žádný voják si nemůže být jistý tím, jestli se dožije dalších pěti minut.

Po technické stránce je Dunkirk špičkové dílo. Nádherné širokoúhlé či detailní záběry, skvělé letecké scény, “špinavost” prostředí a digitální triky, které nenarušují dojem z uvěřitelnosti, to vše zde najdete. Kamera je skvělá a snímá přesně to, co je potřeba. Do toho zní dunivý a intenzivní hudba, která dokresluje již tak hutnou atmosféru. Dunkirk vás může v některých oblastech zklamat, ale určitě to nebude v tomto směru.

Bohužel, i Dunkirk trápí chyby. Ty největší se spojují především se samotným režisérem. Ten je sice puntičkář a detailista, ale přenést na plátno “funkční” emoce velmi nezvládá. Divák má pak z filmu chladný a neosobní dojem, což narušuje celkový pocit z jinak zajímavého filmového zážitku. Někomu může vadit i téměř nulový děj, ale jak jsem již zmiňoval, Dunkirk se zemeriava na danou situaci, ne omáčku kolem ní.

Přestože je Dunkirk výborný film, Nolan už má na svém kontě i lepší počiny. Myslím si, že právě tento snímek bude v jeho dosavadní filmografii nejvíce rozdělovat divácké názory. Na jednu stranu tu máme do detailů vybroušenou audiovizuální stránku, která zkrátka nemá chybu, také je výborně zvládnutá beznaděj a surovost celé situace, ale to hodně divákům stačit nebude. Bude jim chybět to pozlátko kolem, ten klasický úvod, jádro a závěr, případně zmiňovaná romantika. Zde jednoznačně vítězí forma nad obsahem, ale to nutně nemusí znamenat, že je to špatné. Ptáte se tedy, zda Dunkirk stojí za to? Ano stojí, ovšem vězte i to, že je tento film divácky poměrně nevděčný a nesnaží se zabojovat o přízeň tradiční šablonou. Přestože je o tom předčasné mluvit, tento film se pravděpodobně časem zařadí mezi filmové válečné klasiky. A to je dostatečně silný argument na to, abyste si film nenechali ujít, nejlépe na co největším plátně. Pouze tam se totiž Dunkirk dokáže předvést v plné parádě a vytasit všechny trumfy, které skrývá v rukávu.

Categories